Červené Pečky se zachránily. Kulhánek jako trenér přesto končí

17.07.2011 22:41

 Červené Pečky - Podzimní patnácté místo Červených Peček v I. A třídě skupině B nevěstilo nic dobrého. Konec dobrý, všechno dobré, může si ale říkat odstupující trenér Radek Kulhánek, konečná třináctá příčka znamená záchranu v soutěži. 

Sezona skončila a vy jste se rozhodl skončit s trénováním. Je to pravda? 
Již delší dobu bylo avizováno, že chci skončit. S menší přestávkou jsem u pečeckého fotbalu nějakých deset let a cítil jsem, že si potřebuji odfotbalu, přesněji řečeno trénování, nějakým způsobem odpočinout. Věděl to výbor i nejbližší spolupracovníci a dá se říci, že to tedy není nic nového. Navíc mi přibyly i další povinnosti. Není to tedy tak, že bych měl pracovat někde jinde, nebo v Červených Pečkách skončit. Jsem stále členem užšího výboru a mým nejbližším cílem je předat nějakým způsobem trenérské žezlo svému nástupci a dále se podílet na vytváření perspektivního týmu.

Není tajemstvím, že vás střídá Miloš Malina...
Je to vlastně taková výměna stráží. Před sedmi lety, když jsem měl nějaké rodinné problémy a musel jsem se věnovat něčemu jinému, mě Miloš Malina nahradil. Když se situace vyjasnila, došlo ke střídání. Jako trenér má určitě podíl na pozdějších úspěších, přivedl minimálně tři čtyři hráče, kteří si vytvořili ke klubu vztah, zůstali zde. Adamec se Zachem určitě patřili k oporám a tahounům rodícího se úspěšného mužstva.

Cíl, záchranu, jste splnili. Jak sezonu hodnotíte?
I z důvodu výměny trenéra jsme se snažili soutěž zachránit, aby nový trenér mohl navázat a pokračovat v tom, co se nám zde povedlo vytvořit. Po prvních podzimních kolech se zdál kádr kvalitní, ale 11. kolem přišla bezbodová šňůra a přezimovali jsme třetí od konce. K tomu se přidala moje zdravotní komplikace, musel jsem na operaci a přípravu absolvoval jen sporadicky. Také kádr se nepodařilo posílit dle představ a to vše vlastně vyústilo v záchranu s odřenýma ušima. Na druhou stranu musím kvitovat, že v kádru, který se otloukal v bojích o záchranu, byli jen dva hráči na hostování a pět hráčů ze základu bylo ročník 90 až 93. Ukončenou sozonu hodnotím jako takovou konsolidační a vzhledem k záchraně i úspěšnou.

Jednu chvíli to ale vypadalo už hodně beznadějně.
Že je situace hodně špatná jsme prakticky usoudili po zápase s Benešovem B. Dá se říci, že jsme už byli smířeni se sestupem do I. B třídy. Už jsme řešili, zda po pádu zachovat B tým a můj názor na zrušení se setkal s velkou nevolí lidí kolem fotbalu. Vycházel jsem ale z toho, že po sestupu tolik lidí na dvě mužstva mít nebudeme, šlo hlavně o hráče do prvního mužstva. Tuto situaci jsme částečně vyřešili angažováním nového trenéra k dorostu.

Že jste se zachránili, vděčíte ale i jiným okolnostem.
Nám vlastně nahrála situace ve vyšších soutěžích a skutečnost, že naši skupinu opustí jen dvě mužstva. Nečekané body s Mnichovým Hradištěm byly doslova zlaté. Potom se nám následně podařilo bodovat v Týnci a došlo k tomu, že si to rozdáme na férovku se Zelenčí. Na toto utkání jsme se důkladně připravovali, celý týden jsme mobilizovali síly. Důležitou roli v posledních třech zápasech sehráli také hráči, kteří již vesměs působili v B mužstvu. Kolem hráčů s pečeckým srdcem se mladí semkli, zabojovali a podařilo se soutěž udržet.

Zatím to vypadá, že nastolený trend, práce s mladými hráči přináší ovoce.
Vždy jsme byli zvyklí pracovat s menším rozpočtem a hráči u nás žádné peníze nedostávají. Sázíme na kvalitní prostředí a možnost, zahrát si kvalitní soutěž. Hlavní gró našeho týmu tvoří odchovanci, kteří tyto podmínky respektují. Nemůžeme si moc vyskakovat, ale z budoucnosti strach nemám. Teď jen záleží, zda hráči, kteří zde dostali šanci, budou schopni hrát, nebo se budeme muset opravdu poohlížet po nějakých posilách. Pro perspektivu mužstva je zapojení mladých velmi dobré a pokud se podaří přivést ještě hráče spíše té střední generace, která zde chybí, bude to ještě lepší. Jen nesmíme usnout na vavřínech.

Před jarem přišli Kutil s Hačkou, jak vidíte jejich účinkování?
V počáteční fázi jarní soutěže jsem příliš spokojený nebyl. Zlom nastal, když jsme Kutila stáhli na beka, kde se jevil mnohem lépe. Zbývající kola potom sehrál velmi dobře. Podobná situace byla u Hačky. Jeho výkon šel nahoru, když se začal o místo více prát a vstřelil důležité branky. Takže nakonec jejich účinkování v Červených Pečkách hodnotím kladně a je potřeba vzít v úvahu, že se jedná mladé hráče.

Měl jste v mužstvu hráče, na které jste se mohl stoprocentně spolehnout?
Jasnou oporou byl Herčík a pokud mohl hrát, tak také Rejthárek. Tito zkušení hráči byli na jaře tahouny mužstva. Trošičku mě zklamal přístup Jóna a D. Pokorného. Také zkušení hráči, na které jsem sázel. Pokorný po 21. kole vlastně ukončil v Červených Pečkách činnost, Jón po návratu z ME hasičů ve futsalu prakticky nechytal, oznámil, že je zraněný.

Uzavíráte jedno období, jak na něj budete vzpomínat?
Můj vnitřní pocit mi říká, že jsem se svým působením v Červených Pečkách spokojený. Budu vždy rád vzpomínat na partu hráčů, především tu předešlou, kdy jsme postoupili ze III. třídy. Po sestupu z okresu nám první pokus nevyšel. Poslední utkání v Plaňanech byla velká frustrace, to byl můj nejsmutnější zápas v Červených Pečkách. Zároveň nejkritičtější období, byl jsem z toho hodně zklamaný, chtěl jsem skončit. Naštěstí parta zůstala, semkli jsme se a za rok se to podařilo. Bylo tady suprové nadšení, lidi chodili na fotbal, bylo to velice šťastné období. Potom přišly ty zmíněné problémy, na dva roky jsem ukončil činnost. Když jsem se vrátil, znovu se nám podařilo vlastně s tou starou partou, někteří ještě hráli, další už funkcionařili, oprášit to nadšení a připravit tým pro postup. Už tehdy jsme se zaměřili na mládí a vyplatilo se nám to. Do krajské soutěže jsme vstupovali s pokorou, chtěli jsme se hlavně zachránit. Po podzimu jsme byli první a řešili, co dál. Díky zkušenosti kádru a doplnění o Čálka a Kudláčka jsme nakonec slavili další postup. To byl asi vrchol té party kluků a skupiny lidí kolem fotbalu. Někteří hráči přešli do B týmu nebo nepokračovali. Tehdy se nám opět vyplatila sázka na mládí, první sezona v I. A třídě byla bez problémů. Nastal ale další úbytek party zkušených jako Zach, Adamec, Žoha a to už byl těžší oříšek. Všechno se mi ale rozhodně nepovedlo. Nemůžu říci, že na tom bylo všechno špatné, ale přivedl jsem třeba některé hráče z cizího prostředí s tím, že to budou ti správní hráči, kteří mi pomůžou a ono to zrovna tolik dobře nedopadlo. Někdy to bylo prostě horší, jindy lepší, beru tak i každého hráče, ani já nejsem bez chyby.
 

(Miloslav Kapic)